Filozofie klyronomie je klyronomická věda, která studuje sociálně-filozofickou myšlenku na zachování kulturního dědictví společnosti po celou dobu její existence.

Filozofie klyronomie je nezávislá věda směru teoretické klyronomie v systému klyronomických věd.

1. Filozofie vědy je část filozofie, která studuje pojem, hranice a metodologii vědy.
2. Historie je humanitární věda, zabývající se studiem člověka (jeho činnost, stav, perspektivy, sociální vazby, organizace a tak dále) v minulosti, jinak řečeno, věda, studovat nejrůznější zdroje o minulosti, s cílem vytvořit sled událostí, objektivita popsaných skutečností a vyvodit závěry o příčinách událostí.

Hlavním úkolem filozofie je poznat jevy, které se vyskytují jak kolem člověka, tak v něm samotném. Změna myšlení o hodnotě bytí a věcí, vytvoření představy o kategoriích hodnoty, ale také poznání dlouhodobého hmotného a nehmotného, vytvořené starší generací představitelů společnosti – to vše vytváří správný vnímání kulturního dědictví. Filosofická myšlenka je nástrojem nejen poznání minulosti, ale i vize budoucnosti, což přispívá k varování před barbarským postojem k tomu, co dosud není veřejným dědictvím. Proto filozofie klyronomie hraje ne-li nejdůležitější, pak jednu z nejdůležitějších rolí při formování teoretického přístupu k rozvoji klyronomických věd o zachování objektů a předmětů hmotného kulturního dědictví, stejně jako prvky nehmotného historicko-kulturní dědictví a znovuvytvoření jednotné obrazy bytí společnosti a národů jak v určitém okamžiku v historii, tak v jeho časové změny.

Forma společenského vědomí, která vzniká při interakci člověka s objekty, předměty a prvky kulturního dědictví.

Zákony vzniku, vývoje a existence bytí, které člověk relativizuje ke kulturnímu dědictví.

Vytváření korektních názorů zástupců společnosti na vědeckou činnost v oblasti klyronomických věd.

1. Naučte člověka, aby sám myslel s kategoriemi klyronomie.
2. Je správné Hodnotit lidské schopnosti v poznání kulturní hodnoty objektu, předmětu nebo prvku.
3. Určovat směr činnosti v oblasti ochrany kulturního dědictví nejen s ohledem na nejbližší cíl, ale i jeho zapojení do toho, co se ve světě děje.

1. Axiologická, tj. hodnotit jevy a předměty okolního světa relativně dostupného systému hodnot, například etické, morálně-etická, sociální, ideologické – o zachování kulturního dědictví společnosti.
2. Gnoseologická, tj. vykonávat zvláštní mechanismus poznání, který se spoléhá pouze na věrohodné a správné pochopení podstaty kulturního dědictví.
3. Prediktivní, tj. předvídat vývoj a trendy společnosti obecně, a člověka zejména na vnímání a chápání hodnoty těchto nebo jiných objektů, předmětů nebo prvků kulturního dědictví.